já zatím nalévám do sklenek vodku.

Něco jsme slavili,

jeden ze záběrů,

vteřina z tisíce animací,

v nichž se mi úsměv tvůj,

než v noci zaberu,

znovu a znovu

pod víčka vrací.

Jenomže projekci

myšlenek v displeji

příroda poněkud opomněla,

když se chci umrtvit

či ožít nadějí

pohledem na tvou tvář

a křivku těla,

musím se spolehnout

na křídel rozpětí fantazie

a nebo prošmejdit

každý kout paměti